Duchovný boj XIX. O způsobu boje proti tělesnosti. (Praktické pokyny)

KAPITOLA XIX.

O způsobu boje proti tělesnosti.

S touto neřestí nutno bojovati zcela zvláštním a od jiných odlišným způsobem.
Abys tedy dovedla řádně bojovati, rozeznávej trojí okamžik, totiž: před pokušením; pokušení samo; když pokušení ustalo.

Před pokušením nutno obrátiti pozornost na příčiny, jež je obyčejně přivádějí.
Předně: máš bojovati, nikoliv utkávajíc se tváří ve tvář s tou neřestí, nýbrž varujíc se, pokud můžeš, veškeré příležitosti i osoby, jež by ti mohly způsobiti třebas i velmi nepatrné nebezpečí.

A budeš-li nucena s některými z nich někdy jednati, vyřiď tu věc co nejrychleji, skromně a s vážnou tváří, a slova tvá ať prozrazují spíše přísnost než přílišnou zdvořilost a přívětivost.

Nedůvěřuj si příliš, třebas ani nepociťuješ ani jsi nepocítila smyslného pokušení po tolik let, v nichž ses velmi často stýkala s velmi mnohými lidmi, neboť zlořečená tato neřest v jediné hodině vyrve nám to, co za dlouhá léta nemohla dostati, a často své nástroje tajně nachystá a tím nebezpečněji škodí a tím nezhojitelněji zraňuje, čím přátelštěji se chová a čím menší vzbuzuje podezření.

A často je větší důvod k obavě tam (jak častěji ukázala a dosud ukazuje zkušenost), kde přichází důvěrný styk pod rouškou počestnosti, na příklad příbuzenství, povinné služby nebo ctnosti, jež se skvěje na osobě milované; neboť z přílišné a nerozumné důvěrnosti vzniká otrávený požitek smyslový, který se klidně a ponenáhlu rozlévá, proniká až do hloubky duše a den ze dne vždy více zatemňuje rozum tak, že začneme nic si nedělati z nebezpečí zrádní se blížícího a za nic špatného nepokládati dráždivé pohledy, něžná slovíčka navzájem pronášená a rozkoš plynoucí z toho styku; a ježto je tomu tak na obou stranách, řítíme se posléze do veliké zkázy nebo se zaplétáme do velmi těžkého a nesnadno překonatelného pokušení.

Opět pravím: Měj se na pozoru; neboť jsi koudel a nesmíš sama sobě věřiti, spoléhajíc se, že jsi skropena vodou dobré a silné vůle a že jsi připravena spíše na smrt, než bys urazila Boha; neboť žár vášně tímto častým důvěrným stykem ponenáhlu vysušuje vodu dobré vůle, a nedá-li se naň bedlivý pozor, vzplane tak silně, že přestane všechen ohled na příbuzenství i přátelství: nebude strachu před Bohem; nebude se míti za nic čest ani život ani věčné tresty, ať je jich jak chce mnoho. Protož pozor, pozor, nechceš-li vskutku býti zachvácena, zničena a zahubena.

Za druhé: chraň se zahálky, pečlivě a horlivě zaměstnávej se myšlenkami a prací, jež jest přiměřena tvému stavu.

Za třetí: nikdy neodporuj svým představeným, nýbrž s úplně klidnou myslí poslouchej a beze všeho otálení vykonávej jejich rozkazy a z nich nejraději ty, které tě více pokořují a silněji odporují tvé vůli a tvým přirozeným sklonům.

Za čtvrté: nikdy neposuzuj ukvapeně svého bližního, a právě pro tuto nepravost: jestliže se zjevně prohřešil, měj nad ním a nad jeho osudem spíše lítost a soustrast; nehorši se nad ním, nepohrdej jím, nýbrž čerpej z toho pro sebe užitek pokory a sebepoznání, poznávajíc, že jsi prach a pouhé nic; obrať se v modlitbě k Bohu a co možná nejvíce se vyhýbej stykům, jež mají v sobě třeba jen slaboučký stín nebezpečí.

Budeš-li však ráda jiné posuzovati a jimi pohrdati, Bůh tě napraví, ovšem s tvou škodou; dopustí totiž, abys upadla v totéž provinění, abys tím způsobem poznala svou pýchu, a jakmile se pokoříš, aby ses léčila z obojí nepravosti.

A jestliže ani neklesneš ani nezanecháš tohoto smýšlení, věz, že se dá o stavu tvé duše silně pochybovati.

Za páté a naposled dbej pečlivě toho, když oplýváš dary duchovních požitků a jsi zahrnována jejich požíváním, abys v sobě nenalézala nějakého marnivého zalíbení, domnívajíc se, že něco znamenáš a že tvoji nepřátelé nezačnou proti tobě již žádný boj, ježto právě se ti již zdá, že se od nich se zlostí, odporem a nenávistí odvracíš a jimi pohrdáš; neboť nebudeš-li v tom opatrná, snadno klesneš.

Co se týče pokušení samotného, hled’ zjistiti, zda je přivodila příčina vnitřní či vnější.
Příčinou vnější rozumím zvědavost očí i uší, příliš pečlivě upravený šat, důvěrné styky a rozmluvy, jež nás k této nepravosti rozněcují.

Prostředek, jehož tu lze nejspíše užíti, je vážnost a skromnost, takže nechceme ani viděti ani slyšeti těch věcí, jež upravují cestu takovýmto pokušením; avšak výhodnější bude straniti se jich, jak jsem byl řekl.

Vnitřní příčina má svůj původ buď v těle, jež je statné a poněkud příliš bujné krve, nebo v myšlenkách, jež nám vnucují špatné zvyky nebo ďábel. Přílišnou bujnost těla nutno umrtvovati posty, dobrovolným utrpením, skutky tělesné kajícnosti, bděním a jinými prostředky toho druhu, jak je bude doporučovati opatrnost a poslušnost.

Co do myšlenek, ať pocházejí odkudkoli, budou tyto prostředky: zabývati se různými cvičeními, jež jsou přiměřena stavu jednotlivců, modlitba a rozjímání.

Modlitba má se konati tímto způsobem: Jakmile poznáš, že se blíží nejen tyhle myšlenky, nýbrž i jejich předchůdcové, obrať hned svou mysl k Ukřižovanému s těmito slovy: „Můj “ Ježíši, můj sladký Ježíši, již teď mi přispěj svou pomocí, aby nade mnou tento nepřítel nezvítězil!“ – A často klekni pod křížem, na němž visí tvůj Pán, zlíbej rány svatých nohou, z hloubi srdce pronášejíc tato slova: „O úctyhodné rány, rány čisté, svaté rány, již nyní zraňte toto mé bídné a nečisté srdce, abych se vyvarovala urážky Boží!“

Rozjímání. 

Když nejvíce doléhá pokušení tělesných rozkoší, nemělo by se rozjímání zabývati některými body, jež mnohé knihy předpisují jakožto prostředky proti tomuto zlu, totiž uvažovati o nicotnosti a nenasytnosti této neřesti, o útrapách a hořkostech, jež ji provázejí, o nebezpečí a ztrátě na majetku, na životě, cti a o podobných věcech toho druhu. Neboť tohle není vždy nejjistější cesta ku vítězství nad pokušením, ba někdy může způsobiti i škodu; neboť rozum, ač s jedné strany se těmto myšlenkám vyhýbá, na druhé straně působí sobě nebezpečnou příležitost a uvádí nás v nebezpečí, že v nich najdeme zalíbení a že k tomuto zalíbení dáme svůj souhlas; proto nejlepším prostředkem je nejen jim se zcela vyhýbati, nýbrž i každé věci, která by je mohla vzbuditi, třebas je jim odporná.

Proto tvé rozjímání, jež chceš za tím účelem konati, ať spočívá v úvaze o životě a utrpení Ukřižovaného Pána. – A jestliže i při rozjímání pronásledují tě i přes tvůj odpor tytéž myšlenky a (jak se snadno přihodí) působí ti ještě větší trýzeň, přece se proto nedej odstrašiti, neustávej v rozjímání a neuchyluj se k uvažování o těch myšlenkách, abys jim mohla čeliti, nýbrž všemožně vytrvej ve svém rozjímání, vůbec si nevšímajíc takových myšlenek, jako by vůbec nebyly tvé; neboť žádný jiný způsob, jak jim odporovati, nelze více doporučiti než tento, i když tě bez přestání sužují.

Posléze uzavři rozjímání touto nebo podobnou prosbou: „Vysvoboď mne z moci mých nepřátel, Stvořiteli a Vykupiteli můj!“ A nemysli již na tu neřest; neboť ani pouhá vzpomínka na ni není bez nebezpečí.

Nikdy se o takovém pokušení dlouho nezabývej úvahou, zda jsi souhlasila či nikoli; neboť to jest pod rouškou dobra klam ďábla, jenž ti chce způsobiti nepokoj, úzkostlivost a bojácnost anebo, když tě zdržuje při takových úvahách, má aspoň naději, že nějakým dotekem rozkoše navnadí tvé srdce.

Proto (když nevíš určitě, zda jsi s tím pokušením souhlasila) pověz o tom krátce svému zpovědníkovi, a jakmile se zachováš podle jeho rady, s klidnou myslí vytrvej a již na to více nevzpomínej.

Avšak hleď mu upřímně odhaliti každou svou myšlenku; od toho nesmí tě odvrátiti ani stud ani nic jiného.

Poněvadž ku přemožení všech nepřátel potřebujeme pokory, pokořujme se ještě více, než jinak třeba; neboť tahle neřest bývá obyčejně trestem za naši pýchu.

Když pokušení ustalo, čiň toto: Jakkoli se ti zdá, že jsi volná a zcela bezpečná, nicméně odvracej zcela mysl svou od předmětů, jež byly příčinou pokušení, i kdyby ses domnívala, že pod rouškou ctnosti nebo jiného dobra měla bys činiti vlastně opak; neboť tento klam je nástrahou pokažené přirozenosti a nejzákeřnějšího nepřítele, jenž na sebe bere masku anděla světla, aby nás zavedl do temnot.