Duchovný boj XX. O způsobu boje proti nedbalosti

KAPITOLA XX. O způsobu boje proti nedbalosti.

Hleď, ať neupadneš do bídného otroctví nedbalosti, neboť to by ti nejen zamezovalo cestu k dokonalosti, nýbrž i dávalo by tě v šanc nepřátelům.

Je třeba varovati se vší zvědavosti i přílišného lpění na věcech pozemských i zabývání se něčím, co tvému stavu nepřísluší.

Potom se máš podle svých sil vynasnažiti, abys ihned uposlechla každého zbožného vnuknutí a rozkazu svých představených, vše vykonávajíc v tom čase a tím způsobem, jenž jim bude milejší.

A neotálej s tím ani trochu; neboť jediné maličké omeškání přivádí druhé a toto třetí a mnoho jiných, k nimž se náš cit již více kloní než k těm prvním; ba vzdává se jim, když již byl sveden a navnaděn, okusiv jejich rozkoše. Proto dáváme se do díla buď liknavěji anebo se do něho jakožto příliš obtížného vůbec nepustíme.

A tím způsobem pomalu vzrůstá trvalá nedbalost, až posléze vzroste tak, že právě v tom okamžiku, kdy nás svírá svými pouty, si umiňujeme v duchu, že již budeme velmi pilní a přičinliví, a sami před sebou se stydíme vidouce, že jsme dosud byli náramně nedbalí.

Tato nedbalost zaujme člověka celého a svým jedem nejen vůli otráví tak dalece, že se té práce hrozí, nýbrž i rozum zahaluje takovou temnotou, že nepoznává, jak liché jsou a na jak vratkém základě spočívají úmysly vykonati příště včas a pečlivě to, co se má vykonati hned a úmyslně se buď zcela opomíjí neb aspoň odkládá na jiný čas.
Avšak nestačí uložené dílo vykonati rychle, nýbrž má se konati ve zvláštním čase, jenž přísluší povaze i jakosti té práce, a se vší pilností, jež jí patří, aby se vykonala co možná nejdokonaleji.

Neboť to není svědomitost, nýbrž nanejvýš vypočítavá nedbalost, když se s prací příliš spěchá a vykonává se s přemrštěným chvatem, bez zřetele k tomu, aby se udělala řádně, abychom se pak mohli oddati zahálčivému klidu, k němuž se nesla naše mysl a náš zřetel, když jsme práci vykonávali s takovou rychlostí.

Celé to zlo pochází odtud, že se vůbec neuvažuje o ceně dobrého díla vykonaného v pravý čas a s myslí připravenou ku překonávání obtíže a námahy, jíž zlo nedbalosti nejvíce zdržuje nováčky. Uvažuj tedy častěji, že jediné pozdvižení mysli k Bohu a pouhé pokleknutí k jeho cti má větší cenu než všechny poklady světa, a kolikrátkoli sebe a své nezřízené vášně násilně přemáháme, že andělé z království nebeského přinášejí duši naší věnec slavného vítězství.

Naproti tomu Bůh znenáhla odnímá nedbalcům milosti, jimiž je dříve zahrnoval, a dává je lidem svědomitým, jimž pak urovnává cestu, kterou by vstoupili do radosti Páně.
Jestliže nenacházíš s počátku ještě dosti sil, abys rázně čelila námaze a obtíži, aspoň ji skrývej tak, aby se zdála menší, než myslili nedbalci.

Tvé cvičení bude snad požadovati k získání jakékoli ctnosti mnoho úkonů a námahy mnoha dní a bude se ti zdáti příliš mnoho nepřátel, jež máš přemoci. Začni tedy vzbuzovati úkony, jako by jich bylo málo a jako by ses měla namáhati jen několik dní; pusť se v boj s jediným nepřítelem, jako bys neměla se žádným jiným bojovati, a důvěřujíc v Boha doufej pevně, že s Jeho pomocí nad nimi zvítězíš; neboť tímto způsobem začne nedbalost ustupovati, a ty se budeš snažiti, abys ponenáhlu uvedla do své duše opačnou ctnost.

O modlitbě pravím totéž: Snad bude třeba, abys svému cvičení věnovala celou hodinu modlitby, což ovšem bude se tvé nedbalosti zdáti příliš těžké; začni modlitbu, jako by ses měla modliti jen několik minut; tak přejdeš k dalším několika minutám a zase k dalším, až z toho bude celá hodina.

„Kdybys však v některé té chvíli pocítila příliš veliký odpor a nesnáz, tu své cvičení přeruš, aby sis sebe samu neznechutila, ale tak, že brzy potom odložené cvičení začneš znovu.

Tentýž pořádek nutno zachovati při vnějších úkonech, když je jich třeba vykonati velmi mnoho, a jsi z nich celá zděšená, ježto se zdá tvé nedbalosti, že je jich mnohem více a že jsou mnohem obtížnější; nicméně se svěží myslí a klidně začni od jednoho, jako bys nic jiného neměla konati; neboť až první pečlivě vykonáš, s daleko menší námahou, než se ti před tím zdálo, pak vykonáš i všecky ostatní.

Nezachováš-li se tímto způsobem a nebudeš-li vycházeti vstříc námaze a obtíži, jež se vyskytne, zesílí v tobě choroba nedbalosti tak, že tě námaha a obtíž, již s sebou s počátku přináší cvičení ve ctnostech, bude znepokojovati úzkostí nejen když tu skutečně bude, nýbrž i když bude vzdálena; a té se budeš hroziti jakožto věci nenáviděné; neboť stále se budeš obávati, aby tě některý z nepřátel nenapadl a nesužoval, a bude se ti zdát, že tě ohrožuje každý, kdo ti ukládá nějakou věc; a proto budeš neklidem znepokojena i v poměrech zcela klidných.

A vskutku, milá duše, nepravost nedbalosti nákazou svého skrytého jedu působí, že znenáhla odumírají nejen první a slabší kořínky, z nichž měly povstati řádné ctnosti, nýbrž i jiné kořeny, totiž ctnostných návyků, jichž jsme již dříve nabyli; neboť rozhlodává a stravuje nitro duchovního života jako červ dřevo; a tímto způsobem ďábel strojí úklady a líčí osidla zvláště těm lidem, kteří usilují o duchovní pokrok.

Buď tedy bdělá a konej dobro a nešij si svatební šat teprve tehdy, když již jím máš býti zahalena, abys vyšla vstříc snoubenci.

Každého dne si uvědom, kdo ti dopřává nového jitra, ten že ti neslibuje večera, a dopřeje-li ti večera, že se nikterak nemusíš dožiti příštího rána. Ber tedy každý okamžik podle vůle Boží tak, jako by to byl tvůj poslední, a to tím spíše, že z každého okamžiku musíme vzdáti přísný počet.

Tímto napomenutím budiž skončena kapitola. Pokládej za ztracený ten den (třeba jsi vykonala mnoho práce), kdy jsi nedobyla mnohonásobného vítězství nad nezřízenými svými náklonnostmi a nad vlastní vůlí a kdy jsi ani nevzdala Bohu svému díky za Jeho dobrodiní a obzvláště za Jeho utrpení, jež protrpěl spolu s přemnohými bolestmi ke tvé spáse, a za Jeho otcovskou a milostivou péči, již ti prokazuje, kdykoli tě uzná hodnou neocenitelného pokladu nějakého utrpení.