Rok 2017 - 100 rokov od Fatimy. Čo môže čakať ľudstvo?

 

Tento článok bude čisto hypotetický, no nie zase až tak vzdialený skladačke, ktorá do seba zapadá. Mária sa zjavila vo Fatime a dala ľudstvu tri proroctvá. Prvé dve vieme ako zneli, ale tretie proroctvo nebolo nikdy celé komplet zverejnené. Toto proroctvo je o Božom prste, ktorý varoval pred hromadným odpadnutím od katolíckej viery. Keďže Vatikán sa rozhodol nezverejniť toto proroctvo, tým sa ľudstvo vybralo cestou B…

Táto cesta B znamená, že  ľudstvo bude musieť prejsť trestom Božím, aby bolo očistené, aby sa opäť navrátilo k viere katolíckej. Koľko máme času pred týmto trestom z neba?

 

Rok 2017 je veľkým rokom viacerých udalostí.

 

V tomto roku bude 500 rokov od momentu, kedy sa človek vzbúril proti Cirkvi Kristovej a bol ustanovený protestantizmus. Toto sa stalo v roku 1517, keď Luther vydal svoje tézy čím spustil boj za likvidáciu Cirkvi.

 

O dvesto rokov neskôr, bolo oficiálne založené slobodomurárstvo, v roku 1717 (24. jún), ktoré chce ustanoviť svetovládu, pritom chce zničiť katolícku Cirkev.

 

V roku 1917 vznikla revolúcia v Rusku, ktorá bola počiatkom moru komunizmu, ktoré bolo zriadením proti Bohu.

 

Tiež sa zjavila vo Fatime naša Matka Krista, práve v tom istom roku 1917.

 

Rok 2017 môže byť z duchovnej stránky veľmi významným rokom a keď hľadíme na svet, na krízu v každej oblasti, či už duchovnej, politickej, finančnej a v neposlednom rade sa sťahujú mraky aj nad vojnou, kde zápalným knôtom je Ukrajina. V tomto konflikte figuruje Rusko, ktoré Mária chcela zasvätiť, ale podnes sa to nepodarilo.

 

Tu predkladáme zamyslenie nad útržkom proroctva z Fatimy, ktoré Cirkev oficiálne zverejnila, kde sa autori zamýšľajú nad skutočnosťou, že toto proroctvo môže mať úzky súvis s emeritným pápežom Benediktom XVI…

 

Motto: „Pán mě volá, abych ‘vystoupil na horu‘ a věnoval se ještě více modlitbě a rozjímání. Neznamená to však opustit Církev, ba naopak.“ (papež Benedikt XVI. při svém posledním projevu před modlitbou Anděl Páně 24. února 2013)

 

Třetí fatimské tajemství

 

Většina čtenářů jistě ví, že se 13. května 1917 zjevila ve Fatimě Panna Maria třem malým dětem a že mezi květnem a říjnem téhož roku se událo celkem šest takovýchto zjevení. Během těchto zjevení byla dětem předána poselství, kterým se dnes běžně říká tři fatimská tajemství. Ta obsahují vizi pekla (první tajemství), příslib ohledně ukončení první světové války a předpověď druhé světové války, budou-li lidé pokračovat v urážkách Boha, a nebude-li Rusko zasvěceno Neposkvrněnému Srdci Panny Marie (druhé tajemství). Obě první tajemství se tedy z pohledu dneška týkají událostí, které již v čase proběhly.

 

My si zde připomeňme text třetího tajemství, jak byl oficiálně Vatikánem zveřejněn 26. června 2000. Předesílám, že text je, dle mínění mnoha relevantních autorů a znalců fatimské problematiky, neúplný. Tato problematika však není předmětem tohoto článku a pro naše potřeby postačí to, co bylo zveřejněno. Odtajněný text, který byl publikován, zní takto:

 

„Třetí část tajemství zjeveného 13. července 1917 na Cova di Iria-Fatima.

 

Píši z poslušnosti vůči tobě, můj Bože, který mi to přikazuješ skrze nejdůstojnějšího pana biskupa z Leiria a skrze tvou a mou nejsvětější Matku.

 

Po dvou částech, které jsem již vyložila, jsme uviděli po levici Naší Paní, trochu výše, anděla s ohnivým mečem v levé ruce; jiskřil a vyšlehovaly z něho plameny, které, jako by měly zapálit svět; avšak vyhasínaly jakmile se dotkly záře, která vycházela z pravé ruky Naší Paní směrem k němu: anděl ukázal pravou rukou na zem a silným hlasem řekl: Pokání! Pokání! Pokání! V oslnivém světle, kterým je Bůh, jsme viděli „podobně, jako když se lidé vidí v zrcadle, kolem kterého procházejí“, bíle oblečeného biskupa „vytušili jsme, že je to Svatý otec“. Další různí biskupové, kněží, řeholníci a řeholnice vystupovali na strmou horu, na jejímž vrcholku byl velký kříž z hrubých kmenů, jako z korkového dubu s kůrou; dříve než sem Svatý otec dospěl, procházel velkým polorozbořeným městem, rozechvělý, s kolísavým krokem, zkroušený bolestí a trýzní se modlil za duše mrtvol, které na cestě potkával; když došel na vrchol hory a padl na kolena u paty velkého kříže, byl zabit skupinou vojáků, kteří na něho vystřelili několik ran z pušek, několik šípů; stejně tak zemřeli jeden za druhým ostatní biskupové i kněží, řeholníci, řeholnice a různé světské osoby, muži i ženy různých tříd a postavení. Pod dvěma rameny kříže stáli dva andělé, každý s křišťálovou nádobou v ruce, zachycovali krev mučedníků a zalévali jí duše, které se přibližovaly k Bohu.

 

Tuy, 3. ledna 1944!

 

Abdikace papeže Benedikta XVI.

 

Dne 11. února 2013 Vatikán potvrdil skutečnost, že papež Benedikt XVI. abdikuje na funkci papeže ke dni 28. únoru 2013 a to s ohledem na pokročilý věk a zhoršující se zdravotní stav. Stal se tak prvním papežem od roku 1415, který dobrovolně na svůj úřad rezignoval. Tato událost je sama o sobě považována za neobvyklou.

 

Ve svém prohlášení mimo jiné uvedl:

 

„…zcela svobodně prohlašuji, že se vzdávám služby římského biskupa, nástupce svatého Petra, kterou mne pověřili kardinálové 19. dubna 2005, takže od 28. února 2013 ve 20h bude římský stolec, stolec svatého Petra uprázdněn a bude zapotřebí, aby ten, komu to přísluší, svolal konkláve, které zvolí nového papeže…“

 

Po své rezignaci si ponechal nadále jméno Benedikt XVI. a užívá titul emeritní papež. Dále vrátil rybářův prsten – jeden ze symbolů papežské moci – ponechal si však jako oděv bílou sutanu.

 

Pro jistotu dodávám, že v předvečer prvního výročí své rezignace napsal do novin La Stampa, aby výslovně popřel spekulace, že byl ke své rezignaci přinucen, tj. že nebyla učiněna pod tlakem a nebyla tudíž neplatná.

 

Benedikt XVI. a Fatima

 

Za prvé, je nutné jednoznačně říci, že Benedikt XVI. zná úplný obsah třetího fatimského tajemství dokonale a znal jej dobře dávno předtím, než se stal papežem. Dle některých odhadů je s jeho obsahem obeznámen skoro již 30 let.

 

Byl to také Benedikt XVI., kdo ještě jako úřadující papež při návštěvě Fatimy dne 13. května 2010 řekl, že prorocké poslání Fatimy není ještě zcela naplněno:

 

„Mýlili bychom se, kdybychom si mysleli, že prorocké poslání Fatimy je naplněno. … Kéž příštích sedm let, které nás dělí od stého výročí zjevení, uspíší naplnění proroctví o vítězství Neposkvrněného Srdce Panny Marie, k slávě Nejsvětější Trojice.“

 

Z těchto slov je jasné, že Benedikt XVI. si je vědom faktu, že Fatima není něčím, co je minulostí, naopak je klíčem k budoucnosti. V kontextu toho zněla jeho první prosba po svém zvolení za papeže příznačně, když žádal, abychom se za něj modlili, aby „neutíkal ze strachu před vlky“.

 

Stejně logicky zní potom i slova, kterými se loučil a která jsem použil jako motto tohoto článku:

 

„Pán mě volá, abych ‘vystoupil na horu‘ a věnoval se ještě více modlitbě a rozjímání. Neznamená to však opustit Církev, ba naopak.“

 

Tato slova Benedikta XVI. jsou určitě velmi zvláštní, připomeneme-li si slova z třetího tajemství:

 

„V oslnivém světle, kterým je Bůh, jsme viděli „podobně, jako když se lidé vidí v zrcadle, kolem kterého procházejí“, bíle oblečeného biskupa „vytušili jsme, že je to Svatý otec“. Další různí biskupové, kněží, řeholníci a řeholnice vystupovali na strmou horu, na jejímž vrcholku byl velký kříž z hrubých kmenů, jako z korkového dubu s kůrou; dříve než sem Svatý otec dospěl, procházel velkým polorozbořeným městem, rozechvělý, s kolísavým krokem, zkroušený bolestí a trýzní se modlil za duše mrtvol, které na cestě potkával; když došel na vrchol hory a padl na kolena u paty velkého kříže, byl zabit skupinou vojáků, kteří na něho vystřelili několik ran z pušek, několik šípů…“

 

Slova o „výstupu na horu“ totiž nemusí být ve spojitosti s výše řečeným pouze či výlučně symbolická a nutí nás k zamyšlení. V každém případě znějí takřka prorocky.

 

Dále si vzpomeňme také na jeden z původních návrhů, jak odstupujícího papeže titulovat – emeritní biskup římský – i na to, že Benedikt XVI. si i po své abdikaci zachoval bílou sutanu.

 

Proč se v textu tajemství mluví o „bíle oblečeném biskupovi“ o němž se jen dalo „vytušit, že je to Svatý otec“? Proč by měl být biskup za normálních okolností oblečen v bílé papežské barvě? A proč by v tajemství rovnou nebyl jednoznačně rozpoznán jako Svatý otec? Možná proto, že je to obraz emeritního papeže, tj. také emeritního biskupa římského.

 

Ve třetím fatimském tajemství se také píše, že papež kráčí „rozechvělý, s kolísavým krokem“, což naznačuje pokročilý věk a zároveň to může opět doslovně znamenat i to, že má prostě potíže s chůzí.My ale bezpečně víme, že toto je jeden z patrných důsledků Benediktových zdravotních problémů zvláště v poslední době. Existuje nespočet fotek, kde je Benedikt XVI. přidržován lidmi ze svého okolí, kde je zachycen s holí či dokonce s chodítkem. Opět, může se jednat o náhodu, nicméně shoda okolností je to zajímavá.

 

Benedikt XVI. a vidění sv. Pia X.

 

Podobná dvě zjevení jaké měla sestra Lucie, měl také svatý papež Pius X. V roce 1909 měl sv. Pius X. během audience se členy františkánského řádu vidění o budoucím papeži prchajícím z Říma. Řekl:

 

„To, co jsem viděl, je děsivé! Budu jím já, nebo to bude můj nástupce? Jisté je, že papež opustí Řím a až bude opouštět Vatikán, bude kráčet přes mrtvá těla svých kněží!“

 

Těsně před smrtí měl další podobné vidění, v němž viděl budoucího papeže „stejného jména“prchajícího přes těla svých bratří, než bude sám zabit.

 

„Viděl jsem jednoho z mých nástupců stejného jména, který prchal přes mrtvá těla svých bratří. Nalezne útočiště na nějakém skrytém místě, ale po krátkém oddechu zemře krutou smrtí.“

 

Kvůli výše řečenému mnozí s napětím očekávali volbu nového papeže a to jaké si zvolí jméno. Ke svému zklamání pak seznali, že si nový papež nezvolil jméno Pius XIII.

 

Ale – civilní jméno sv. Pia X. totiž bylo Giuseppe Sarto, přičemž v italštině Giuseppe znamená Josef. To je, jak víme, i křestním jménem Benedikta XVI. (Joseph Ratzinger). Je docela dobře možné, že se opět jedná o pouhou shodu náhod, ale zdaleka ne již o první či jedinou.

 

Závěr

 

Zda se třetí fatimské tajemství skutečně týká nebo netýká Benedikta XVI. a má souvislost s jeho abdikací není vůbec jisté, nelze však popřít několik zvláštních shod okolností. Je tu biskup v bílém, který byl papežem a tedy nástupcem sv. Pia X., připravuje se „vystoupat na horu“, „kolísavým krokem“, je stejného křestního jména, jako byl papež sv. Pius X.

 

Víme také, že dle proroctví sv. Malachiáše, které však není zcela věrohodně potvrzené, má být úřadující papež (František) posledním, o němž světec prorokoval, což by znamenalo, že se nejspíše odehrají nějaké převratné události.

 

Víme také, že za tři roky uplyne 500 let od vzniku protestantismu, tj. prvního útoku vedeného proti katolické víře ještě z pozice, kdy nebylo zcela popřeno křesťanství. Uplyne také 300 let od vzniku organizovaného zednářství, tj. útoku vedeného z pozice agnosticismu, kdy se víra v Boha ještě úplně nepopírá, ale již není křesťanská. A nakonec uplyne i 100 let od Velké říjnové socialistické revoluce, tj. útoku vedeného již čistě z materialistické pozice, kdy se popírá sám Bůh.

 

Za tři roky ale také oslavíme 100 let od zjevení Panny Marie ve Fatimě. V něm Panna Maria žádala o zasvěcení Ruska svému Neposkvrněnému Srdci a o smírné přijímání o prvních sobotách. Řekla: „Budou-li přijaty mé požadavky, Rusko se obrátí a bude mír; když se tak nestane, rozšíří své bludy po světě a bude podněcovat války a pronásledování Církve. Dobří lidé budou mučeni, Svatý otec bude muset hodně trpět, mnohé národy budou zničeny.“ 

 

Dala zde však také příslib: „Nakonec Mé Neposkvrněné Srdce zvítězí. Svatý otec mi zasvětí Rusko, které se obrátí, a světu bude dopřáno údobí míru.“

 

Jak víme, Rusko objektivně dle všech požadovaných kritérií nikdy zasvěceno nebylo, a ani naše dnešní doba není dobou pokání, spíše naopak – Bůh je urážen víc než kdy jindy v dějinách. Proto logicky musí přijít trest, ať to bude zítra, za tři roky nebo za dalších sto let.

 

V tomto ohledu pak nejsou podstatné shody okolností, na něž jsem poukázal, ani rámec, do nějž jsem je zasadil. Podstatné je, abychom se snažili žít tak, jako by ten den mohl přijít zítra a my nebyli zaskočeni, ať se stane cokoliv. Písmo svaté jasné říká: „Bděte tedy, neboť neznáte den ani hodinu!“

 

zdroj: http://rexcz.blogspot.cz/2014/09/biskup-v-bilem-fatima-sv-pius-x-2014.html